Náš nedávný příspěvek ohledně degradace českého školství jsme se dnes rozhodli podpořit příkladem ze zahraničí. Česko není na planetě samo, a tak je vždy příjemné vidět, že někde je to ještě horší.

Letošní maturity v Gabonu, to je jedna velká katastrofa. Jak nás v pondělí na tiskové konferenci informoval školní inspektor Henry Mapaga Koumba, výsledky těchto zkoušek opravdu nijak slavné nejsou. Veleváženému čtenáři necháváme k posouzení následující numera: z 12.474 kandidátů prošlo pouhých 887, tedy něco přes sedm procent! Pravda, dalších 3.868 bylo alespoň tak dobrých, že se dostali na opravný termín. Daleko nejhorší situace je v méně rozvinutých částech země; například v městě Oyem byla úspěšnost jen pětiprocentní.

Toliko tedy zpravodajství ze světa a příště se opět pustíme do českých nešvarů.

Všechna období nesvobody, která česká kotlina v průběhu 20. století zažila, v ní zanechaly nějaké dědictví v podobě jisté výstrahy. Rakouský útlak v Češích zanechal strach ztráty suverenity, fašistická okupace vytvořila z přátelských národů a ras oddělené entity a de facto v Evropě nově pojmenovala rasismus a konečně komunisté do této země zaseli duchovní pustotu.

Jak moc je člověk v dnešní společnosti svobodný? Zatím to jde: smíme se posmívat policistům, nadávat politikům, ale už ne například některým sociální skupinám. Takové chování neprojde filtrem politické korektnosti a může být i trestáno. Ovšem stále ještě máme právo kritizovat environmentalismus a ekologismus. Pojďme se do toho pustit. S tím, jak narůstá jejich vliv na veřejný život mám však obavu, že za pár let už takové řeči budou nezákonné.

Pro ilustraci nám poslouží česká krajina. Jistě není bez kazu; dřívější režim se na ní neblaze podepsal, když i v té nejmenší vesničce postavil nějaký ten panelák a JZD. Na to už jsme si zvykli, v některých zářných příkladech se s tím i daří něco pozitivního dělat, ale jakoby jsme doufali, že takové bezmyšlenkovité a bezohledné plenění venkova snad s příchodem svobodných poměrů přestane. Ono skutečně přestalo. Ale dnes se to zase rozjíždí. Znamená to, že ničení probíhá bez ohledu na politický režim, nebo že se náš politický režim znesvobodňuje?

Přikláním se k druhé variantě a hned označím viníka. Je to opět zelená lobby, která pod hlavičkou paniky z globálního oteplování nutí vlády světových mocností i menších států přijímat přihlouplá opatření, která ovšem nahrávají peníze do kapes jejich známých. Ze všech těch ekologických dotací pochopitelně nejvíc těží majitelé firem zabývajících se fotovoltaikou apod., nejmíň z toho má sama příroda, protože to vede k dalším zásahům do jejího chodu -- a zaplatíme to všichni.

Abych naplnil titulek dnešního zápisku, uvedu sled několika zřejmých implikací, které vedou ke sporu. Dle zelených tedy člověk způsobuje globální oteplování, které je příčinou změny klimatu a zkracování jarních a podzimních období. Naproti tomu podporují výstavbu ohyzdných slunečních elektráren (čímž ze střední Evropy tvoří Saharu), o nichž se dočítáme, že mají nejraději slunečno, ale s teplotami kolem 22°C. Avšak takové počasí bývá ponejvíce na jaře, které se dle nich však zkracuje.

Hostem včerejšího magazínu Před půlnocí byl berounský starosta Besser. Jeho vystoupení mohlo být celkem pozitivně hodnoceno, nebýt dvou úletů. Nejprve se národu pochlubil, že hrál divadlo. A ne jen tak ledajaké. Ve hře "Vstanou noví bojovníci" si zahrál samotného Antonína Zápotockého. Prý když poprvé vstoupil na jeviště, ze sálu se ozvalo "ty vole, Besser!" Druhý úlet je poněkud současnější (tedy věříme-li, že ten první je dávný): vzpomínka na Polskou krev v den, kdy se konal státní pohřeb v "Polské lidové republice"! Takový je tedy budoucí ministr kultury Československé socialistické republiky.

Dnešní ihned si prozíravě všímá problému, který se palčivým stane až za takových pět, deset let. Vlivem demografického poklesu meziročně poklesl počet patnáctiletých dětí o víc než dvacet procent. Přirozené by bylo, kdyby úměrně tomu i kleslo množství tříd na středních školách. Neděje se tak, neboť jejich ředitelé dobře vědí, že peníze na provoz získají jedině, budou-li mí studentů co nejvíc.

Pro středoškoláky tedy přichází doba hojnosti. Je jich málo a vědí, že když se na jednu školu nedostanou, vezmou je jinde atd. Taková atmosféra vede k vychovávání lemplů a budižkničemů. Nastávající katastrofu by měli řešit především zřizovatelé těchto škol, tedy krajské úřady. Ty si středoškolské problémy velmi dobře uvědomují, leč do jejich řešení nemají příliš vůle. Zrušit gymnázium nebo dvě sloučit do jednoho jistě není populární krok, ale velký výběr jiných možností krajští radní nemají.

Takové řešení by ani nebylo příliš šťastné, protože demografická křivka se za pár let zase otočí směrem nahoru. Pak budou školy a kvalitní učitelé znovu potřeba. Jak z toho ven? Především je třeba nastavit systém tak, aby pružně reagovat na tyto výkyvy. Zažádat si o statistiku, kolik procent dětí z ročníku má šanci vystudovat gymnázium, průmyslovku, obchodní akademii nebo aspoň učňák a úměrně tomu každý rok otevřít příslušný počet tříd na daném typu školy. Nevyužitou kapacitu učeben a vyučujících je možné efektivně zužitkovat pro rekvalifikační kurzy nebo pro celoživotní vzdělávání. To nejsou priority, a mohou proto sloužit jako vhodná "vata".

Vzdor všem proklamacím, nabízí nám právě se rodící vládní koalice v posledních dnech nepěkné divadlo. Vůdci jednotlivých stran se už i na veřejnosti hádají takříkajíc o koryta (a Radek John to glosuje svými přihlouplými poznámkami na okraj). Znamená to, že jde do tuhého? Nehrozí konec koaličního projektu? A co na to Jan Tleskač? A Konzultant?

Podívejme se nejprve, jak celá věc vznikla. Hlavní důvody jsou patrně dva a působí ve vzájemné synergii. Tím prvním je fakt, že programová jednání se pomalu ale jistě chýlí ke konci, a tudíž se logicky otevírá prostor pro personální záležitosti, jak to také budoucí vládní protagonisté na začátku avizovali. Rovněž mnozí říkali, že jim ve skutečnosti o ty funkce až tak nejde, hlavní je program. Nyní vidíme, že nějaká ta funkcička pro toho a toho se vždy hodí. A na strýčka nezapomeňte!

Druhým, neméně významným jevem, který k dnešním rozepřím přispěl, je nový styl Petra Nečase. Ten se po drtivém vítězství na sjezdu své strany právem cítí jako na koni. Jeho strana se pokusila o dobrý marketingový krok: jakoby na oko se očistila tím, že do svého vedení navolila relativně důvěryhodné tváře. Je snad taková ODS lepší než ta dřívější? Nikoli, jen lépe vypadá. Voličských hlasů má stále stejně, neboť karty byly rozdány již před měsícem. A tyto karty jí určily volební prohru.

Jakkoliv by se mohlo zdát, že požadavky Karla Schwarzenberga a "kokota" Mirka Kalouska jsou přemrštěné (pět vládních křesel a nevykleštěné ministerstvo financí), je třeba mít na zřeteli, že je to právě jejich strana, kdo je největším vítězem letošních voleb. Pravda, Nečasem navrhovaný poměr 7:5:3 by sice nejlépe odpovídal počtu mandátů ve sněmovně, ale na druhou stranu ODS již má jisté premiérské místo a včera získala i předsedkyni sněmovny. De facto tato strana obsadí všechny čtyři nejvýznamnější ústavní funkce, přestože její volební výsledek byl naprostým fiaskem. Tady se žádná kosmetická změna ve vedení jako protiargument použít nedá. Leda by za čtvrt roku straně přinesla drtivé vítězství v komunálních volbách.

Kníže však nemá pravdu s tím, že by pozice TOP 09 a ODS v nové vládě měla být rovnocenná. Tak to zkrátka nechodí, ani když volební rozdíl mezi těmito stranami nebyl příliš velký. Dohoda 6:5:4, jak ji prezentoval vůdce ODS, je za stávající situace pro obě menší strany to nejlepší, co si mohou dovolit. Pochopitelně, že záleží na důležitosti získaných resortů, ale zejména v Kalouskově případě jsme vesměs očekávali, že chce na ministerstvo financí proto, aby mohl krotit veřejné rozpočty, a ne aby ovládal ČEZ.