Kdo si chtěl začít myslet, že se konzultantstvo celý leden válí na Bahamách jako například náš drahý spoluobčan Kožený, kterému se tamodtud nechte ani do Spojených států, mýlil by se. Pravdou je, že jsme pracovali na poněkud rozsáhlejším díle archivářské povahy: Politickém slovníku 2009/2010, v němž jsou shrnuta ta nejzajímavější slovní spojení a jednotlivé termíny, které jsme mohli v uplynulém roce zaznamenat coby novotvary nebo slova s novým významem. Byla by nesmírná škoda a znamenalo by to i ochuzení naší mateřštiny, kdyby tyto výrazy zapadly v zapomnění. Částečně k poučení, z větší míry k pobavení sloužící slovník si račte stáhnout a nastudovat. Vzhledem k tomu, že letošek nabídne hned troje volby, dá se očekávat, že za rok vydáme druhý díl.

Politický slovník 2009/2010, PDF 106 kB

Ano, přátelé, i konzultanti slaví příchod nového kalendářního roku, neboť očekávají nové zakázky pro svou konzultantskou činnost, nové kauzy k promílání a nové ideály lidství, k nimž by vyzvali lid k povzhlížení. Neboť je to právě 1. leden, kdy si řada z nás vkládá do svých svědomí nějaké to předsevzetí. Ten chce přestat kouřit, ta se chce vdát, či ono chce začít sportovat.

Především jsou to cíle ušlechtilé, které mají přenést jednotlivce blíž jeho ideálu sebe sama. Položme si však otázku, co může každý z nás udělat proto, aby posunul celou společnost? Jistě může pracovat na 140 procent, nebo brát neplacené přesčasy a poroztáčet tím kola ekonomiky. Anebo se přenese do sféry mravní a bude hájit právo a spravedlnost, pomáhat potřebným v nouzi nebo podpořit slabé. Ano, to vše jsou cíle vznešené, hodné vznešených lidí. Jejich naplnění však není úkolem snadným, ba naopak! Ušlechtilým ideálem je rovněž mírové soužití nejen národů mezi sebou, ale i mezi jednotlivci. Neustále se objevují případy lidí, kteří byli napadeni pro svou barvu kůže, vyznání nebo názory. Nemělo by nám býti cizí zastat se (a to i silou, nejde-li jinak) těchto jedinců, neboť svoboda projevu, jakož i volba náboženství a barvy pleti (to asi volit nejde - zatím?) jsou soukromou věcí každého z nás. Nebojme se našich nepřátel, nýbrž jak praví Nový zákon, milujme je. Pouze tak se lze překlenouti přes lidskou nenávist a zlobu.

Vážení čtenáři, prožijte rok 2010 ve zdraví a buďte svému okolí prospěšní! A protože nás čekají volby, dovolím si Vám popřát i šťastnou ruku při výběru té pravé kandidátní listiny.

Ani konzultanti si nemohou nevšimnout, že ten nekonečně uspěchaný rošťák čas přivál opět po roce svátky vánoční. Jak bývá dobrým zvykem přát všem jejich pokojné prožití, my musíme jíti proti proudu a popřát lidem dobré vůle jejich brzký konec.

Nemáme nic proti myšlence Vánoc. Novodobá realizace tohoto svátku nás však naplňuje pocitem, že je zde něco špatně. Spíše než narození něčeho nového oslavuje se konzum a všeobecné obžerství, což je ponejvíce ku prospěchu třídě obchodní. Ne tedy obchodní ulici, ale spíše cechu obchodníků. Nelze se zbavit pocitu, že jsou to oni, kdo nejvíce profitují ze všech podobných svátků. Na Valentýna se prodávají srdíčka všeho druhu i barev, na Velikonoce zajíčci (vyjma Playboye, který se těší celoroční oblibě), o Halloweenu podivné žlutavé dýně. Proto se k nám neustále importují zvyky nové. Ne snad, že bychom dříve byli více ateističtí a neznali Svatého Valentýna nebo Den všech svatých, ale nikoho nenapadlo tyto dny spojovat s prodejem nějakého -- tím spíše naprosto neužitečného -- obchodního artiklu.

Lze očekávat, že se k nám postupně dostanou i jiné svátky? Jistě. A již zdaleka nemusí jít jen o tradice z kuchyně křesťanské. Uvažme stále rostoucí muslimskou komunitu, přátele z Vietnamu apod. Nepochybně se tak obchodníkům otvírá další prostor k využití jejich smyslu pro invenci. Pro návštěvníky obchodních domů to může znamenat mírné zpestření roku: místo několika málo ročních období (zajíčkovské, čertovské,...) jich postupně vznikne třeba i dvanáct -- do každého měsíce s jinou kravinkou!

Jančík se zastává Řápkové: Nemůžeme za to, že kantoři zemřeli.

Konzultant: Jenom jestli!

Když člověk sleduje zpravodajství z kongresu ODS, nestačí se divit. Nepotřebuje ani slyšet politické hovory, stačí vidět, jak to tam vypadá: modelky v santovských šatičkách, modelky v marťanských šatičkách spolu s figurínou Jiřího Paroubka a konečně večírek ve stylu sjezdů KSČ. Zřejmě si občansko-demokratičtí funkcionáři tyto akce velmi dobře pamatují a zastesklo se jim po dávných časech. Proč si je tedy nepřipomenout? A propos, modří soudruzi, v závěrečném proslovu nezapomeňte opět postrašit voliče svou ohranou písničkou o komunistech ve vládě!